Podnětem pro krácení spoje je snaha ušetřit co nejvíce původního, historicky cenného, materiálu při opravě. Již dříve bylo prokázáno, že delší spoj je únosnější. Bylo ovšem potřeba najít spodní hranici pro délku spoje, se kterou již může být dostatečně bezpečně používám. Roli, jak ukázal tento experiment, hraje poloha spoje.
Experiment umožnil porovnat únosnost trámu s krátkým spojem – Lp=3h – v různých polohách. Testován byl ve dvou extrémech – umístění blízko podpory (vhodné při rekonstrukcích, kdy se protézuje pouze zhlaví trámů) a co nejblíže středu (vnitřní čelo minimálně zasahuje pod desku zatěžovacího válce). Pojmenování trámu označuje vzdálenost středu spoje od podpory.
Srovnat únosnost různě dlouhých spojů ve stejné nebo velmi podobné poloze je možné pomocí experimentu s polohou standardně dlouhého spoje.
Tabulka s únosnostmi je vztažena k aktuální vlhkosti trámů při zkoušce, která byla průměrně 17,3 %. Materiálové vlastnosti jsou uvedeny na nadřazené stránce.
