EXPERIMENTY

Experimentálně se zkoušelo několik geometrických variant kolíkového spoje s dřevěnými spojovacími prostředky. Ty se ukázaly jako jednoznačně výhodnější pro celkové komplexní působení spoje, z analýzy DIC bylo patrné výraznější zapojení šikmého čela. Hlavním cílem experimentu bylo srovnání spoje s minimálním počtem kolíků (2 kolíky) a bezpečnější variantou (4 kolíky).

Navazovalo testování velikosti plochy samotného čela a s ním související velikosti oslabeného průřezu, který je v protézovaném prvku také kritický, protože se v něm koncentruje extrémní napětí. Dvě různé geometrie se lišily sklonem podélného prořezu plátu – byl buď rovný nebo šikmý. Šikmý prořez umožňoval větší plochu oslabeného průřezu, a proto se očekával nárůst únosnosti. Ten však nebyl příliš výrazný a, po úvaze nad pracností takového spoje, se od něj upustilo.

Výsledky destruktivních zkoušek jsou vztaženy ke skutečné vlhkosti vzorků v době měření, průměrně 17 %.

Materiálové vlastnosti použitých dřev, uváděny pro vlhkost 12 % (přepočty provedeny podle příslušných norem).